Zátěžová přikrývka v psychoterapii

Proč zátěžová přikrývka? Historicky ji v našem oboru známe primárně pro podporu práce s autismem, kdy stimuluje hloubkové vnímání a vede ke zklidnění nervového systému. Díky svému působení je ale vhodná pro širší škálu obtíží, včetně práce s každodenní zátěží a stresem.

Anistresová deka přináší zklidnění, zpomalení, propojení s tělem. Její benefity objevujeme i v dalších kontextech. A nachází si cesty jak do mnohých terapeutických center, tak i domácností. Lze ji totiž efektivně využívat ve chvílích zvýšené stresové zátěže, při široké škále potíží např: ADHD, úzkostných potížích, při problémech s udržením pozornosti, roztěkanosti, poruchách spánku, neurotických poruchách, poruchách chování, afektivních poruchách, syndromu CAN, posttraumatické stresové poruše.

Zátěžové přikrývky stimulují zejména dotek (proto nás často uklidňuje zabalení do jakékoliv přikrývky, přikrytí polštářem, objímání rukama), pomáhají vytvářet pocit bezpečí a uklidňují tělo i mysl. Svou vahou napomáhají také komplexnějšímu vnímání těla. Mozek funguje tak, že si neuvědomujeme běžné věci. Tělo si většinou uvědomujeme ve chvíli, kdy v něm zažíváme nějakou nepohodu. Zátěžová deka na začátku sezení tak pomáhá k zastavení se, vnímání vlastního těla a navození pocitu bezpečí. Také vytváří zkušenost klienta s momentem, kdy se jeho tělo zastaví a on vnímá pocit, který to v těle navozuje.

Jak zátěžová deka funguje?

Jak s ní pracujeme v terapeutickém procesu? Ne pro každého klienta je představa použití zátěžové deky příjemná. Stejně jako všechny ostatní techniky a pomůcky nelze univerzálně doporučit všem. V případě ambivalentního postoje můžeme s dekou pracovat postupně, zatížit klientovi pouze chodidla, a nechat na něm, zdali bude chtít deku použít na větší části těla. Po osobní zkušenosti si již často klienti sami po dece sahají ve chvíli, kdy cítí potřebu. Další variantou je to, kdy přicházím s nabídkou jejího použití během sezení ve chvíli, kdy by mohla být vhodným nástrojem pro klienta.

Rozdělila bych tuto zkušenost do tří kategorií

1. Klienti, kteří si deku berou sami na začátku terapie, protože je jim příjemná zátěž a pocit zastavení, kterou jim přináší. Mají již zkušenost s reakcí na zátěž a její použití jim pomáhá vytvářet bezpečnou atmosféru a zároveň je ukotvuje v čase a místě. Přirozeně tak napomáhá stavu zklidnění, uvolnění, lepšímu soustředění. Sami rozlišují, kdy je jim užití příjemné, kdy mají pocit, že by potřebovali větší podporu.
2. Situace, kdy ji nabízím v rámci terapeutického procesu jako práci s technikou – místo objetí, ve chvíli silného emočního rozrušení, ve chvíli neklidu, když potřebujeme, aby klient vnímal své tělo. Klient si sám zkouší, jak se pod dekou cítí, zdali sám vnímá změnu po jejím užití.
3. Situace, kdy klient nesnese žádnou zátěž na těle. Použití zátěžové deky odmítá.

Zátěžovou deku v psychoterapeutické praxi vnímám kladně. Je efektivním nástrojem v mnoha situacích. Ať pro vytvoření bezpečného prostředí, tak ve chvílích, kdy klient potřebuje pocit objetí, nebo při zvědomování tělesných hranic při neklidu a nácviku práce s uklidněním těla. Použití není efektivní pouze ve chvíli, kdy se klient dekou celý přikryje, ale i ve chvílích, kdy ji má přehozenou pouze přes nohy, nebo i jen chodidla. Podpora klienta v manipulaci s dekou ve chvíli, kdy by se pod dekou necítil dobře je klíčová. Zátěž může být příjemná a efektivní jen pro některé části terapie. Stejně tak pro někoho může být příjemné mít na sobě deku položenou celé sezení. Zároveň zkušenost se zátěžovou dekou pro některé klienty znamená funkční nástroj, který mohou užívat i doma ve chvílích potřeby a pracovat tak sami s vlastním napětím a psychickou nepohodou.

Autorka textu:
Mgr. Michaela Kalužný Kříčková
psycholožka
www.michaelakrickova.cz